Život je dar a přináší nám spoustu nádherných období, míst a blízkých lidí, díky kterým je ještě víc vzácný a báječný. Bohužel život každého z nás má omezený čas a i když přesně nevíme, kdy vyprší, nelze se na ztrátu námi blízké osoby připravit předem a uvědomit si, že to jednou muselo přijít.

Bolest, která je zničující

Není snad větší bolesti, než je ta, která nás zasáhne v době, kdy přijdeme o námi milovaného člověka. Je nemožné si logicky vysvětlit a přemluvit se, že je to přirozené a jednou to čeká nás všechny. Pokud přijdeme o osobu, na které nám záleží, se kterou jsme vyrůstali, znali ji jako své boty, milovali až na sklonek světa a vážili si ji za to, jaká byla, není lehké bojovat s nástupem zármutku a bolestí, která se zdá být zdrcující.

Čas jako nejlepší lék na rány života

Říká se to vždy a při každé situace, ale konkrétně u smrti, to platí dvojnásobně. Jediné, co pomáhá hojit rány a léčí smutek je čas, díky kterému přijmeme skutečnost, že se s milovaným člověkem musíme rozloučit a uchovat si na něho pouze vzpomínky, které v nás zůstanou navždy.

Každý z nás potřebuje jiný prostor a čas na to, aby se se smrtí blízkého člověka vyrovnal a mnoho z nás to dělá po svém. Někteří dávají přednost aktivitám a novým činnostem, které jich od smutku pomůžou vytrhnout, díky fyzické aktivitě nebo relaxačnímu cvičení. Jiní se zase potřebují vyplakat a uzavřít před světem.

Být chvíli sami a mít prostor k tomu, abyste si vše dali dohromady a smířili se s tím, co se stalo, je v tomto ohledu pochopitelné a taktéž i prospěšné.

Co se stalo, nezměníme

Neexistuje nic, co by stoprocentně pomohlo a zbavilo nás pocitu beznaděje a nekonečného smutku nad ztrátou, jakou je smrt. Jediné, co nám zůstává je žít dál a naplno. Protože na každého z nás smrt někde čeká a nikdy nevíme, kdy si pro nás přijde.

Z toho důvodu, byste neměli promarnit ani chvilku času, který máte, nemít potřebu se hádat s těmi, kterých milujete a vážit si všeho, co dostáváte a vlastníte, ještě dokud jste živí.